foto
AKTUÁLNÍ INFORMACE
1.7.2017
Dnes začíná prázdninový provoz, tj. otevírací doba od 9,30 - 17,00. Pohodlí pro
24.4.2017
V pondělí 1.5. začíná na Haničce návštěvní doba podle stanoveného schematu.
25.1.2017
Do expozice jsme na konci loňského roku pořídili exkluzivní exponát. Jedná a př
Archiv novinek

Tento web již navštívilo 356784 lidí.

Historie tvrze Hanička

Tvrz Hanička patřila do systému předválečného opevnění budovaného ve 30. letech minulého století proti tehdejšímu rozpínajícímu se Německu. Stavěna byla v letech 1936 - 38 pražskou firmou Ing. Bedřich Hlava Riegrovo nábřeží 14 Praha II. Výstavbu řídilo Ženijní skupinové velitelství X. se sídlem v Rokytnici v Orlických horách. Stavební práce byly hotovy za 22 měsíců a náklady na výstavbu dosáhly částky 28 milionů předválečných korun. Své dívčí jméno Hanička dostala podle nedaleké osady a postavena byla jižně od kóty 985 Anenský vrch asi 7 kilometrů od Rokytnice v O.h. Velitelem Haničky byl jmenován mjr. pěchoty Jaroslav Mikuláš Novák, bývalý legionář a účastník bitvy u Zborova. Plánovaná posádka byla vypočítána na 426 mužů a rota pěchoty určená k obraně okolního překážkového systému. Haničku měl obsazovat VII. prapor 19. hraničářského pluku, v mírových podmínkách umístěný v kasárnách v Rokytnici v O.h. Hanička na podzim roku 1938 nebyla zcela vybavena, řada jejího vnitřního zařízení ještě chyběla a proto většina posádky v září 1938 sídlila v mírových kasárnách a na pevnosti se střídaly pouze strážní jednotky. Tvrz Hanička se skládala ze šesti povrchových objektů, v podzemí mezi sebou propojenými téměř 1,5 kilometry chodeb a sálů. Mohutné sály mohly pojmout značné množství munice a dalších zásob, což mělo posádce umožnit boj i v případě obklíčení po dobu několika měsíců. Z hlavní výzbroje Haničce chyběly především tři 100 mm houfnice, které se měly namontovat do dělostřeleckého srubu pevnosti a chyběla i dělová otočná a výsuvná věž se dvěmi houfnicemi, která měla být nejúčinnější zbraní našeho předválečného opevnění. Tato věž by mohla střílet v rozsahu 360 stupňů do vzdálenosti téměř dvanácti kilometrů při kadenci 2 x 20 ran za minutu.

Po stránce vojenské nemohla tedy pevnost splnit požadavky, které po ni byly po stránce obrany tehdejší republiky kladeny a 10. října 1938 dopoledne byla bez boje předána zástupcům německé armády, tehdejšího Wehrmachtu. Většinu zařízení ovšem vojsko před předáním demontovalo a odvezlo do skladů ve vnitrozemí. V období okupace jsou některé z objektů v roce 1940 ostřelovány německým dělostřelectvem a je zkoušena kvalita našeho železobetonu. Pravý pancéřový zvon nese dodnes známky po německých ženistech, kteří zde zkoušeli prúpalné nálože.

Po válce je Hanička v majetku Československé armády a udržuje ji rokytnická posádka a zároveň je zdrojem pitné vody pro Rokytnici. Ženijní vojsko pomýšlí v padesátých letech minulého století o rozšíření podzemí pro potřeby skladů a do podzemí se dostává pouze několik vojenských delegací, či výprav studentů vojenských vysokých škol. Pohromou pro Haničku je období let 1954 - 58, kdy do místních lesů zajíždí Národní podnik Kovošrot. Bez povolení vytrhává pancéřové zvony ze stropních desek objektů, které pak odváží do hutí k dalšímu zpracování. Odstřel zvonů poškodil objekty mnohem víc, jak Němci za šest let okupace a Hanička tak ztrácí pro armádu význam. Národní podnik Zelenina se pokouší vytvořit na Haničce sklady zeleniny, ovšem dostupnost v zimním období je složitá a tak se od tohoto ustupuje. V podzemí pevnosti je zkoušen i systém spojení pro Pražské metro. V letech 1967 - 68 je redukována vojenská posádka v Rokytnici, která Haničku udržovala. Po roce 1968 kasárna obsazuje sovětské okupační vojsko a vodní zdroj je brzy označen jako nedostatečný. Od roku 1968 tedy probíhají první snahy o zpřístupnění této památky pro veřejnost, což se podaří o rok později. Na Haničce se provází nejdříve za svitu baterek, později je část trasy osvětlena agregátem. Na podzim roku 1972 se zde natáčí scény do filmu režiséra Otakara Vávry - Dny zrady. Pro natáčení filmu byly zhotoveny i dvě makety dělostřeleckých houfnic, které mohli návštěvníci tehdy vidět v rámci prohlídky muzea.

Když byla Hanička na podzim roku 1975 zabrána tehdejším resortem Federálního ministerstva vnitra byly houfnice převezeny na sousední pevnost Dobrošov u Náchoda, kde je můžete vidět dodnes. První novodobé úpravy Haničky započaly v roce 1979 pod krycím názvem Objekt Kahan a měly tři etapy. Podzemí je postupně vybavováno novodobými technologiemi, povrchové objekty jsou upravovány a některé následně zaváženy. Zavezení objektů mělo zvýšit hermetické uzavření od okolního světa. Před vstupním objektem R-S 79a hned na počátku přestavby vzniká novodobá správní budova, která měla zvýšit pohodlí obsluhující posádce, rozšířit skladovací prostory na povrchu a zároveň zakrýt původní vchod do podzemí. Práce zde pokračují i po roce 1989 až do roku 1993, kdy se práce definitivně zastavily. Ačkoli přestavba spolykala stamiliony korun z kapes daňových pokladníků nikdy nebyla dokončena. Jen díky této skutečnosti se zde zachovala řada původních prvků předválečného opevnění, navazujících na podzemní plně technologicky vybavený úkryt dvacátého století. Na jaře roku 1995 byla Hanička označena Policií ČR označena za nepotřebnou a nevyužitelnou a byla předána Okresnímu úřadu v Rychnově nad Kněžnou. Ten ji pronajal městu Rokytnice v O.h jako provozovateli muzea a později přímo přešla Hanička do majetku města. Podzemí může návštěvníkovi ukázat moderní plně vybavený úkryt, povrchové objekty a část vstupní expozice nás pak vrací o řadu desítek let zpět do doby, kdy naši dědové a pradědové se zbraní v ruce očekávali v těchto pevnostech nepřítele. V roce 2006 byla tvrz Hanička vyhlášena kulturní památkou.

tisknout stránku

Anketní otázka tvrze

Navštívili jste již rozhlednu na Anenském vrchu

Ano
pruh 50.6 %

Ne, ale mám to v plánu
pruh 33 %

Ne
pruh 16.4 %

Napište nám rychlý dotaz!





Jaké je počasí u nás?

Radar bouřky
publicita

podekovani

Webové stránky vytvořil Acceler